Ať mi nikdo neříká že ne

Pavel Dobeš

1:ČlCmověk by se na tom světě nFmudil,
kdG7yby bylo všechno, jak by chtCměl,
v půl dvanácté ráno by se vzbFmudil
a pG7ak by si hodinku poležCmel.B 
*:ND#aštěstí, jak bylo zjištěnF7o,
Bunudit se nikdo nemůžD#e,G7 
krC7áva, jen si lehne na senF7o,
hmByz ji začne bodat do kůžD#e.
R:Je to takzvG7aný odpočinCmek aktivní
ve své pG7odobě primitivnCí:
kráva nervy ztrFatí,
G7oháňkou se do much strefujCe,
ty zvednou se a znovu vrFátí
a mG7elodie se opakujCme.
2:Člověk hlavně nadává na komáry
a trpí, když mu moli žerou šat,
když červotoč se zavrtá do almary
a housenky se slezou na salát.
*:Obdivujem roupy, co je táhne,
tady ještě jasno nemáme,
po čem jejich organismus prahne,
zatím ještě stále bádáme.
R:Zatím ještě stále bádáme,
zatím recept v ruce nemáme.
Zatím se pohodlně ztratí
tasemnice v našich útrobách,
i mandelinka v bramborové nati,
stejně jako myši v zásobách.
3:Jednou to tak bude zařízeno,
že se nikdo zdarma nenají,
parazitům bude odzvoněno,
už dnes je nikde rádi nemají.
R:Neboť člověku berou sílu, pijí krev,
probouzejí v něm hněv,
probouzejí v něm návaly zlosti,
ale až je člověk vyžene,
pracovních sil zas bude mít dosti,
ať mi nikdo neříká, že ne!
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:09:21.199+00:00
Výsledky hledání: